Odborový svaz PHGN

První rok v zaměstnání představuje pro mnoho pracovníků zásadní životní změnu, a to vzhledem k novému prostředí, kolektivu, odpovědnosti i pracovním návykům. Právě toto období je však z hlediska bezpečnosti práce jedním z nejrizikovějších. Statistiky dlouhodobě ukazují, že začínající zaměstnanci patří k nejohroženějším skupinám, pokud jde o pracovní úrazy.

Nedostatek zkušeností, neznalost rizik, snaha obstát nebo podcenění bezpečnostních pravidel mohou vést k chybám, které mají vážné následky. Úvodní měsíce v práci proto vyžadují zvýšenou pozornost nejen ze strany nových zaměstnanců, ale i jejich zaměstnavatelů, kteří hrají klíčovou roli v prevenci úrazů a vytváření bezpečného pracovního prostředí.

Riziko úrazu a poškození zdraví u nových zaměstnanců

Nový zaměstnanec, ať už jde o jeho první, druhé nebo třetí zaměstnání, je vystaven vyššímu riziku úrazu či poškození zdraví. Proč? Protože není většinou dostatečně obeznámen s procesy a pravidly na pracovišti. Statistiky pracovní úrazovosti v České republice jasně ukazují, že nejvíce úrazů se stává během prvního roku zaměstnání.

Tento problém se netýká pouze mladých pracovníků. „Novými zaměstnanci“ jsou všichni, kteří přicházejí do nového pracovního prostředí, a to včetně osob pracujících na dohodu o pracovní činnosti, samostatně výdělečně činných osob či agenturních zaměstnanců. Novým zaměstnancem se tak rozumí osoba, která je nová na pracovišti, čelí změněným nebo nově vzniklým nebezpečím nebo pracuje na místě, kde se vyskytují odlišná rizika než na jejím předchozím pracovišti. Specifická rizika se týkají také mladých pracovníků, u nichž je třeba při hodnocení rizik zohlednit jejich charakteristické vlastnosti. Mladí lidé často disponují nedostatečnými dovednostmi a odbornou přípravou, postrádají zkušenosti a mají omezené povědomí o právech a povinnostech. Často nemají odvahu upozornit na potenciální rizika a jejich fyzická a psychická vyspělost je nižší.

Při šetření pracovních úrazů se často zjišťuje, že mladí zaměstnanci nejsou často dostatečně seznámeni s riziky na pracovištích. Školení bývá mnohdy spíše formální a povrchní, například ve stylu „tady to zapnete, tam to vložíte a tady to vypnete“. Na pracovištích mohou být mladí pracovníci tak vystaveni řadě rizik. Patří mezi ně uklouznutí a zakopnutí, práce s nebezpečnými stroji a nástroji, hluk a vibrace, vystavení chemickým látkám či stres spojený s vysokou aktivitou a snahou „nechtít dělat potíže“. Zejména mladí lidé si často neuvědomují dlouhodobá rizika spojená s chronickým působením škodlivých látek, jejichž účinky se mohou projevit až po několika letech.

Příklady pracovních úrazů mladých zaměstnanců ukazují závažnost těchto rizik. Jeden mladý zaměstnanec při práci v kuchyni restauračního zařízení upadl a při pádu převrhl nádobu s vařícím olejem, což vedlo k vážným popáleninám na rukou, krku a hrudi. Mezi možné příčiny patřily mastná podlaha, překážky a nevhodná obuv. Další případ mladistvého pracovníka skončil ztrátou části prstu při práci s technickým zařízením, kdy příčinou byla kombinace nefunkčního bezpečnostního zařízení, neadekvátního školení a vlastní iniciativy zaměstnance.

Z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví je proto nezbytné provádět systematické hodnocení rizik a přijímat opatření, která zohledňují specifika nejvíce ohrožených skupin zaměstnanců, mezi které patří ženy, starší i mladší pracovníci, osoby se zdravotním postižením, migranti, zaměstnanci s nízkou kvalifikací a dočasní či agenturní pracovníci. U těchto skupin je zvlášť důležité neignorovat zdravotní rizika s opožděnými účinky, která jsou často zanedbávána, zejména u pracovních poměrů na dobu určitou, kde vysoká fluktuace a omezená doba zaměstnání zvyšují riziko poškození zdraví.

Vybrané ukazatele pracovní úrazovosti v ČR
Nejvyšší počet úrazů mají „noví zaměstnanci“ v prvním roce zaměstnání. Tito zaměstnanci často postrádají zkušenosti nebo nemají dostatečné kvalifikační předpoklady pro konkrétní práci. Jedná se o ohroženou skupinu zaměstnanců, u které je riziko pracovního úrazu poměrně vysoké. Jelikož tito zaměstnanci jsou relativně krátkou dobu na pracovišti, nejsou dostatečně seznámeni s procesy a prostředím na pracovišti. Z hlediska prevence je tak důležité, aby tito zaměstnanci byli řádně zaškoleni a v prvních měsících pracovali pod dohledem.

Mladí, noví a nezkušení zaměstnanci s novými úkoly a povinnostmi tak čelí na pracovišti mnohem vyššímu riziku poškození jejich zdraví. Neuvědomují si nebezpečí nebo nejsou dostatečně kompetentní k „řízení rizik“ souvisejících s jejich povinnostmi a riziky pracovního prostředí, což zvyšuje jejich potenciál k incidentům a úrazům a jejich závažnost.

Identifikace zvýšeného rizika mladých, nových a nezkušených zaměstnanců je zásadním prvkem při hodnocení rizik. U této skupiny je vyšší pravděpodobnost vzniku úrazu a tento fakt je zapotřebí brát v úvahu při vytváření systému řízení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců v organizaci. Potenciál pro vznik zranění u této skupiny se zvyšuje, jelikož jsou jim přiděleny nové úkoly, u nichž si, vzhledem k jejich neznalosti procesů na pracovišti, neuvědomují reálná nebezpečí, kterým jsou na pracovištích vystaveni.

Vzdělávání a odborná příprava na pracovišti směřují k tomu, aby si zaměstnanci zlepšili své porozumění rizikům souvisejících s jejich úkoly a pracovním prostředím. Zaměřením se na výcvikové programy se může zaměstnanec přesunout z „nevědomého nekompetentního stavu“ na zaměstnance, který je „vědomě kompetentní“.

Tabulka: Počet pracovních úrazů podle odpracovaných let (uvedeny pouze roky 0 až 3)
 

Poznámka: Z tabulky vyplývá, že první rok v zaměstnání je pravděpodobnost vzniku úrazu u této skupiny zaměstnanců značně vysoká.

Podíváme-li se na požadavky zákoníku práce, je zřejmé, že i zákonodárci si uvědomují rizika spojená s těmito skupinami zaměstnanců. A jelikož tyto požadavky rovněž vycházejí i z požadavků legislativy EU, jedná se o celosvětově ohrožené skupiny zaměstnanců, což prokazují jak české, tak evropské statistiky.

V § 103 odst. 1 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, se konkrétně uvádí, že zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům, zejména zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou, zaměstnancům agentury práce dočasně přiděleným k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, mladistvým zaměstnancům, podle potřeb vykonávané práce dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci podle tohoto zákona a podle zvláštních právních předpisů, zejména formou seznámení s riziky, výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště.

Jak je patrné z uvedeného ustanovení zákoníku práce, zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou, zaměstnanci agentury práce dočasně přiděleni k výkonu práce k jinému zaměstnavateli a mladiství zaměstnanci jsou zde prioritně uvedeni. Řádné školení a seznámení s vyhodnocenými riziky na pracovišti může pomoci ke snížení pracovní úrazovosti u této skupiny „ohrožených“ zaměstnanců. Statistiky však ukazují, že provádění hodnocení rizik na pracovištích není ideální.

Mezi příčinami pracovních úrazů v České republice jednoznačně dominuje špatně nebo nedostatečně odhadnuté riziko. Důvodem může být způsob provádění a chápání hodnocení rizik v České republice, kdy hodnocení rizik je považováno za jednorázovou činnost k formálnímu splnění požadavků právních předpisů. Proaktivní organizace si však uvědomují, že hodnocení rizik je stále probíhající činností s aktivním zapojením zaměstnanců, kteří nebyli pouze formálně seznámeni s výsledky hodnocení rizik a kteří umějí identifikovat nebezpečí a hodnotit rizika, kterým jsou na pracovišti vystaveni. Špatně nebo nedostatečně odhadnuté riziko je zvláště významné u mladistvých zaměstnanců. Ti často postrádají dostatečné pracovní zkušenosti, mají menší povědomí o možných nebezpečích a mohou mít tendenci rizika podceňovat. Pokud nejsou rizika správně identifikována a přizpůsobena jejich věku, schopnostem a praxi a nejsou přijata odpovídající preventivní opatření, výrazně se pak zvyšuje pravděpodobnost vzniku pracovního úrazu.

Závěrem lze konstatovat, že první rok v zaměstnání je z hlediska BOZP nutné považovat za kritické období, které vyžaduje systematický a cílený přístup. Zvýšená úrazovost začínajících zaměstnanců je nejčastěji důsledkem kombinace nedostatečných praktických zkušeností, neúplného osvojení pracovních postupů, omezené schopnosti rozpoznat rizika a často také psychického tlaku na výkon a rychlé zapracování. Tyto faktory mohou vést k podcenění nebezpečí a k porušování stanovených bezpečnostních pravidel.

Zásadní roli v prevenci pracovních úrazů hrají zaměstnavatelé, kteří jsou povinni zajistit nejen vstupní školení BOZP, ale také průběžné informování, praktický výcvik a odpovídající dohled nad novými pracovníky. Neméně důležitá je adaptace pracovního tempa, přidělování úkolů přiměřených úrovni zkušeností a podpora bezpečnostní kultury na pracovišti. Současně je nezbytné, aby si i samotní zaměstnanci uvědomovali svou odpovědnost za dodržování bezpečnostních postupů a aktivně se podíleli na prevenci rizik.

Autor: Jiří Vala
Zdroj: bozpinfo.cz