Odborový svaz PHGN

Dotaz: Obracím se na Vás s dotazem k upřesnění vaším svazem publikovaného komentáře NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 363/2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993. Jde o výklad ustanovení § 2, konkrétně znění „u osob uvedených v § 1, které nesplnily podmínky pro stanovení důchodového věku podle § 174 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném ke dni 31. prosince 1995, se důchodový věk stanoví tak, že od důchodového věku stanoveného podle § 32 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni 1. ledna 2010, se odečte 5 let“.

V IAA pracovní kategorii jsem pracoval od ledna 1983 do června 1992, kdy jsem ukončil dohodou pracovní poměr z důvodu organizačních změn. Mám v této kategorii vykázáno celkem 3448 dnů (9let 163 dnů). V zaměstnání v hornictví jsem pracoval později od prosince 1994 do února 1996, kdy mám potvrzeno odpracování 255 směn. NPE nebyla naplněna.

Jsem ročník 1959 a do starobního důchodu bych měl jít v 64 letech. Chtěl bych se zeptat, zda by se na mě vztahovala nějaká možnost snížení důchodového věku o uvedených 5 let podle § 2 nařízení vlády, tedy při dosažení věku 59 let, vzhledem k předchozímu zaměstnání v hornictví tedy, zda splňuji podmínky pro nárok na „hornický“ starobní důchod při sníženém důchodovém věku podle nařízení vlády, popřípadě jiných právních předpisů?
(Josef F., Karviná)

Odpověď: 
Nařízení vlády č. 363/2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993 ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády“) upravuje nárok na dřívější odchod do starobního důchodu pro některé horníky.

Ustanovení § 1 nařízení vlády vymezuje okruh oprávněných osob Aby se jednalo o osobu oprávněnou, musela osoba v určené době (před 1. lednem 1993) vykonávat zaměstnání v hornictví (zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, které bylo podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let) a v takovém zaměstnání odpracovat stanovený počet směn (3 300, 2 200 – uran, resp., při naplnění NPE, 3 081, či 1 981 - uran), pokud však nesplnila podmínky pro stanovení důchodového věku 55 let podle původních předpisů. Je zde rovněž stanoven způsob zjištění stanoveného počtu směn v zaměstnání v hornictví pro období do 31. prosince 1992 (za trvání kategorií) a po tomto datu (po jejich zrušení), a to s ohledem na zcela odlišný způsob jejich vykazování (dříve kalendářní dny, nyní skutečně odpracované směny).

Ustanovení § 2 nařízení vlády upravuje stanovení důchodového věku oprávněné osoby, tedy osoby, která splnila všechny podmínky stanovené v § 1.

Pro stanovení důchodového věku je rozhodné, zda oprávněná osoba splnila či nesplnila podmínky stanovené § 174 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném k 31. prosinci 1995 (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“).

Při zrušení pracovních kategorií v roce 1992 byl garantován nárok na snížený důchodový věk všem pojištěncům, kteří stanovené podmínky (odpracování plné doby v příslušné pracovní kategorii) splnili do 31. prosince 1992. Horník, který do 31. prosince 1992 odpracoval nejméně 15 (10 uran) roků v IAA pracovní kategorii tak splnil podmínky pro vznik nároku na starobní důchod při dosažení věku 55 let. Pojištěncům, kteří „nestihli“ tuto podmínku splnit, tedy neodpracovali plnou dobu 15 (10 uran) roků, avšak odpracovali v té které pracovní kategorii dobu více než 11 (7,5 uran) roků, je garantován snížený důchodový věk mezi 59 až 56 lety v závislosti na odpracované době, při splnění podmínky, že zaměstnání v kategorii trvalo ke dni 31. prosince 1992.

V daném případě je v zaměstnání v hornictví prokazatelně odpracováno do 31. prosince 1992 doba 9,5 roků (3 448 kalendářních dnů) a  v letech 1994 až 1996 pak 255 pracovních směn,  s tím, že NPE nebyla naplněna.

Z pohledu původních předpisů, není splněna základní podmínka daná ustanovením § 174 zákona o sociálním zabezpečení (odpracování minimální doby 11 roků v zaměstnání v hornictví do 31. prosince 1992, trvání takového zaměstnání k uvedenému datu).

Nařízení vlády a § 37b zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, upravující nově důchodové nároky některých horníků, kde lze sčítat dobu zaměstnání v hornictví před a po 31. prosince 1992, shodně stanoví pro vznik nároku na snížený důchodový věk základní podmínku odpracování alespoň 3 300 (2 200 uran) pracovních směn v zaměstnání v hornictví.
Přepočet celkové doby odpracované v zaměstnání v hornictví se provede tak, že počet kalendářních dnů vykázaných do 31. prosince 1992 se vynásobí koeficientem 0,6 a k výsledku se přičte počet skutečně odpracovaných sněm počínaje 1. lednem 1993. V tomto konkrétním případě tedy 3448 x 0,6 = 2 069 + 255 = 2324.

Počet odpracovaných směn v zaměstnání v hornictví je tak nižší než stanovená minimální hranice 3 300 směn. Podmínky pro vznik nároku na snížený důchodový věk podle uvedených předpisů tak nejsou splněny.

Lze konstatovat, že doba (9,5 rok), respektive počet směn (2 324) odpracovaných v zaměstnání v hornictví (bývalé pracovní kategorii IAA), nedosahuje minimální hranice stanovené původními předpisy (11 roků) ani předpisy současně platnými (3 300 směn), které by umožnily vznik nároku na snížený důchodový věk.

Případná žádost o odstranění tvrdosti při provádění důchodového pojištění musí být podána přímo ministrovi práce a sociálních věcí. Měla by obsahovat označení podmínky, jejíž nesplnění se požaduje prominout s uvedením skutečností v čem je spatřována zvlášť výrazná tvrdost této úpravy.

JUDr. Antonín Těšík, svazový právník