Odborový svaz PHGN

Medaile Jiřího Agricoly je každoročně udělovaná jako ocenění pracovníků  v organizacích podléhajících dozoru státní baňské správy, ministerstev a ústředních orgánů zabývajících se hornictvím. V prosinci nejvyšší hornické vyznamenání převzali z rukou vicepremiéra a ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka navržení horníci. Mezi oceněnými byl rovněž svazový inspektor bezpečnosti práce Odborového svazu PHGN Petr Švehla ze Sokolovské uhelné. Zpravodajství a rozhovor s vyznamenaným Petrem Švehlou zveřejnily svazové noviny HGN v lednovém vydání.

HGN využil na této akci přítomnosti ministra Karla Havlíčka a položil mu několik otázek. 
 
Jak vnímáte význam hornické profese a hornictví v současné době klimatické hysterie a neustálých útoků proti těžbě uhlí? 
Především bych rád ocenil odvedenou práci a dlouholetý osobní přínos pro hornickou profesi lidí, kterým jsem měl tu čest předávat resortní vyznamenání Jiřího Agricoly. Vyzdvihl bych jejich přínos zejména k záchraně životů v dolech, jejich pracovní nasazení, obětavost a profesní zdatnost v daném oboru. Hornická profese je příkladem toho, že tyto pracovní vlastnosti ještě stále existují v praxi. Nevím, kdy a kde jsem mohl naposledy něco takového prohlásit. O hornickém oboru je třeba z historického pohledu říct, že položil základy českého průmyslu a ekonomiky. I proto můžeme dnes bez přehánění říct, že jsme v rámci Evropy průmyslovou velmocí. 

Těžba uhlí, uhelné elektrárny a teplárny jsou odvětví, která jsou dnes v krizi. Uvedl jste, že restrukturalizace těchto odvětví nebude trvat týdny, měsíce, ale desítky let. Následky pociťujeme už dnes. Největší zaměstnavatel Karlovarského kraje, Sokolovská uhelná, a.s., oznámila, že vlivem předražených emisních povolenek bude muset uzavírat celý provoz a propustit kolem tisícovky zaměstnanců. Toto nebezpečí hrozí dalším dolům, elektrárnám, teplárnám a ostatním průmyslovým firmám už nyní, nikoliv za desítky let. Jaký je váš komentář? 
Vnímám náročnost a situaci, ve které se nacházejí uvedená odvětví. Příliš velká hysterie, která dnes letí napříč Evropou, a která je následována celou řadou nepříznivých aktů a opatření předbíhá, podle mě, dobu. Je nepochybné, že míříme k ekologickému prostředí, k ambiciózním klimatickým cílům. Na druhé straně si musíme uvědomit a rozlišovat, že jednotlivé evropské regiony mají různou hospodářskou a  průmyslovou historii a strukturu. V českých zemích se například netvořila poslední roky, ale utvářela se celá desetiletí, ne-li staletí. Není proto možné během několika let toto šmahem přeměnit, jak si představují ekologičtí aktivisté. Na papíře je to jistě možné, ale musíme si uvědomit, že v Česku je výroba elektřiny stále ještě na uhlí závislá ze 40 procent a z 60 procent teplárenství. Dekarbonizace je sice trend nezvratitelný, ale nemůžeme ho uskutečňovat hekticky pod vlivem ideologie a emocí. Musíme ho dělat pragmaticky s ohledem na regiony, na strukturu obyvatel, na energetické zdroje, které máme, na soběstačnost a s ohledem na danou strukturu průmyslu. Proto musíme utlumení uhlí uskutečňovat krok za krokem. 

 V Sokolovské uhelné je ale ta situace již nyní… 
O vývoji v Sokolovské uhelné jsem jednal s majitelem Františkem Štěpánkem. Byl jsem informován, že se bude propouštět tisíc lidí, což je asi pětina z celkového stavu zaměstnanců. Jde o první krok, který nebyl tak neočekávaný. Nemůžeme dnes tvrdit, že tento trend nebude pokračovat. Jediné, co tvrdíme, je, že to nebude tak rychlé, jak si mnozí představují. Toto je věc plánu. Druhá věc je, jakým způsobem situaci ovlivní rostoucí ceny emisních povolenek, jestli se trend nebude urychlovat vlivem ekonomických tlaků. Politické tlaky dokážeme usměrnit tak, že utlumování bude probíhat s rozumem. Nejsme ti, kteří by se do toho vrhali bezhlavě, jako jedni z mála v Evropě k tomu přistupujeme s rozumem. Není to jen o uhlí, ale i o dalších nerostných surovinách. Snažíme se náš průmysl dostat do nejvyšších pozic a myslím, že se nám to daří. Na druhé straně neovlivníme případný růst cen emisních povolenek v Evropě. To všechno má a bude mít negativní vliv a je třeba to vše dobře zvážit i s ohledem na případnou státní podporu, s ohledem na to, že ohrožené zaměstnance musíme rekvalifikovat a na to, že musíme podpořit postižené regiony. 
 
Takže vláda s dekarbonizací počítá? 
Říkáme ano, jsme připraveni na dekarbonizaci, ale něco za to budeme žádat. Zaprvé chceme, aby se Evropská unie chovala rozumně, ale i náležitě tvrdě vůči zemím mimo Evropskou unii, které jsou zdaleka největšími světovými znečišťovateli. Není přece možné, abychom  v Evropě drasticky sráželi emise a současně se posiloval průmysl mimoevropských zemí a tím pádem i vypouštění vyšších podílů emisí. Mám na mysli Čínu, Indii, Rusko, USA, Afriku a další, což se bohužel v praxi děje. Dále po EU žádáme, aby nám nechala otevřenou cestu k jádru. Pokud říkáme, že budeme snižovat podíl uhlí – dnes má na výrobě elektřiny podíl 45 procent a do roku 2050 ho musíme stlačit takřka na nulu – musíme vědět, co ho nahradí. Je naprosto nereálné, že bychom se na to dostali přes obnovitelné zdroje, pokud nechceme finančně vykrvácet. Uhlí prostě musíme něčím nahradit. A za třetí budeme žádat finanční kompenzace a pomoc postiženým regionům. Říkáme to jasně a bez emocí. Chceme investovat do postižených regionů, do lokalit. Potřebujeme sanovat, rekultivovat a zabezpečit práci lidem, kteří budou propouštěni. To je náš cíl. 

Svazový inspektor Petr Švehla (vlevo) přebírá resortní vyznamenání Jiřího Agricoly z rukou vicepremiéra a ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka.  

Autor, foto: Petr Kolev

článek vyšel v HGN č2/2020