Odborový svaz PHGN

Pokaždé, když se odbory postaví proti krokům současné vlády, objeví se stejná výtka: „A co jste dělali za Fialy?“ Podle některých jsme se zřejmě probudili až s nástupem nové vlády, zatímco předchozí čtyři roky jsme mlčeli, přihlíželi a vládu Petra Fialy bezvýhradně podporovali. Fakta ukazují něco úplně jiného.

1. Zastavili jsme výpověď bez udání důvodu

Někteří poslanci ODS a TOP 09 předložili návrh, který měl umožnit zaměstnavatelům propouštět zaměstnance, aniž by museli uvést některý ze zákonných důvodů.

ČMKOS proti návrhu zahájila veřejnou kampaň, mobilizovala zaměstnance a 3. února 2025 vyhlásila stávkovou pohotovost. Poslanecká sněmovna návrh 7. března odmítla. Neuspěl ani následný pokus prosadit obdobnou změnu v Senátu, který 9. dubna schválil novelu zákoníku práce bez výpovědi bez udání důvodu. ČMKOS poté stávkovou pohotovost ukončila.

Tohle nebyla symbolická připomínka ani prohraná bitva, kterou bychom se zpětně snažili vydávat za vítězství. Výpověď bez udání důvodu v zákoníku práce není.

ČMKOS proti jejímu zavedení vedla veřejnou kampaň, mobilizovala zaměstnance a vyhlásila stávkovou pohotovost. Návrh nakonec neprošel ani Poslaneckou sněmovnou, ani Senátem.

2. Vyjednali jsme vyšší platy pro nejhůře placené zaměstnance veřejného sektoru

Odborové svazy veřejných služeb a správy vedly s vládou téměř devět měsíců jednání o valorizaci platových tarifů. Když jednání nevedla k výsledku, vyhlásily 24. července 2024 časově neomezenou stávkovou pohotovost.

Výsledkem byl kompromis, podle kterého se od ledna 2025 zvýšily platové tarify většině zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státním zaměstnancům o 1 400 korun měsíčně. U nejhůře placených zaměstnanců představovalo zvýšení až 11,5 procenta. Pedagogům regionálního školství a akademickým pracovníkům státních vysokých škol se tarify zvýšily o sedm procent.

Odbory původně požadovaly více. Přesto šlo o konkrétní peníze pro statisíce zaměstnanců.

Zvýšení následovalo po téměř devíti měsících odborového vyjednávání a po vyhlášení stávkové pohotovosti. Vláda tyto peníze nezačala rozdávat sama od sebe.

3. Vyjednávali jsme vyšší mzdy přímo v podnicích

Odbory nejsou jen demonstrace na náměstích a jednání s premiérem. Jejich zásadní práce se odehrává přímo ve firmách a organizacích, kde odborové organizace uzavírají kolektivní smlouvy.

Analýza ČMKOS za rok 2025 hodnotila 1 239 podnikových kolektivních smluv. Zvýšení mezd obsahovalo 75 procent analyzovaných smluv. V polovině z nich se podařilo sjednat zvýšení mzdových tarifů, a to v průměru o 4,5 procenta.

Podle dat Informačního systému o průměrném výdělku za rok 2024 byl medián hrubé měsíční mzdy zaměstnanců v podnicích s kolektivní smlouvou o 8 555 korun vyšší než v podnicích, kde kolektivní smlouva uzavřena nebyla.

Tohle je každodenní odborová práce, která se často nedostane do televizních zpráv. Zaměstnanci její výsledky ale vidí každý měsíc na výplatní pásce.

4. Vyjednávali jsme více dovolené, kratší pracovní dobu a lepší jistoty

Kolektivní vyjednávání není jen o mzdě.

Dovolená nad zákonný rámec byla sjednána v 89 procentech analyzovaných podnikových kolektivních smluv. V 77 procentech smluv šlo o jeden týden dovolené navíc, tedy zpravidla o celkových pět týdnů dovolené.

V 60 procentech analyzovaných smluv byla sjednána kratší pracovní doba a v 71 procentech příspěvek na penzijní připojištění nebo penzijní spoření.

Odbory v podnicích vyjednávají také příspěvky na stravování, sick days, odstupné nad rámec zákona, pravidla práce z domova, ochranu při reorganizacích, bezpečnost práce nebo lepší podmínky pro slaďování zaměstnání a rodinného života.

5. Svolali jsme demonstraci proti chudobě

Už 8. října 2022, necelý rok po nástupu Fialovy vlády, svolala ČMKOS na Václavské náměstí demonstraci proti chudobě.

Odbory reagovaly na dramatický růst cen energií, potravin, bydlení a dalších základních potřeb. Kritizovaly vládu za nedostatečnou ochranu reálných příjmů zaměstnanců a jejich rodin a požadovaly účinnější pomoc lidem, kteří nezvládali platit energie, potraviny a nájemné.

Kdo tvrdí, že odbory za Fialovy vlády mlčely, musí přehlédnout mimo jiné i demonstraci svolanou přímo proti její hospodářské a sociální politice.

6. Vyhlásili jsme stávkovou pohotovost proti konsolidačnímu balíčku

Když vláda v roce 2023 představila svůj konsolidační balíček, ČMKOS 15. května vyhlásila stávkovou pohotovost.

Odmítla, aby se veřejné finance ozdravovaly především prostřednictvím vyššího zatížení zaměstnanců, škrtů ve veřejných službách, omezení zaměstnaneckých benefitů a dalšího poklesu životní úrovně.

ČMKOS varovala před ohrožením sociálního smíru a kritizovala vládu za nedostatečný sociální dialog.

Stávková pohotovost nebyla jen krátkodobým gestem. Trvala až do 31. října 2023, kdy na ni navázalo vyhlášení celostátního Dne protestů.

V červnu 2023 navíc odbory zorganizovaly čtyři regionální protestní akce proti konsolidačnímu balíčku ve Strakonicích, Ostravě, Zlíně a Praze.

Odbory přitom nezůstaly pouze u odporu. ČMKOS představila vlastní soubor opatření k ozdravení veřejných financí a společně se zaměstnavatelskými organizacemi připravila také pozměňovací návrhy ke konsolidačnímu balíčku.

7. Zorganizovali jsme celostátní Den protestů

Dne 27. listopadu 2023 se po celé republice konaly protestní akce, shromáždění a stávky v rámci Dne protestů Za lepší budoucnost České republiky.

V Praze vyšel protestní pochod z náměstí Jana Palacha na Malostranské náměstí. Odbory protestovaly proti konsolidačnímu balíčku, poklesu reálných mezd a platů, zdražování, důchodovým změnám a zhoršování veřejných služeb.

Do protestů se zapojily školy, úřady, podniky i další pracoviště. Pět členských svazů ČMKOS oznámilo hodinové výstražné stávky a školské odbory vyhlásily celodenní stávku.

Pokud někdo říká, že odbory za Fialovy vlády „ani nepíply“, jednoduše ignoruje rozsáhlý celostátní odborový protest, do něhož se zapojila pracoviště z celé republiky.

8. Bojovali jsme proti zvyšování věku odchodu do důchodu

ČMKOS odmítala zvýšení důchodového věku a požadovala zachování hranice 65 let. Zároveň prosazovala právo lidí v náročných profesích odejít do penze dříve.

Proti tehdy diskutovanému posouvání důchodového věku až k 68 letům zorganizovala petici, pod kterou se podepsalo přesně 81 801 lidí.

Fialova vláda nakonec prosadila postupné zvýšení důchodového věku až na 67 let. Maximální hranice se bude týkat lidí narozených v roce 1989 a později.

To není odborové vítězství a nemá smysl to za vítězství vydávat. Je to naopak jedna z bitev, kterou odbory navzdory protestům prohrály. Na nápravě této křivdy vůči pracujícím intenzivně pracujeme v současném volebním období.

Vyvrací to však tvrzení, že odbory se změnami souhlasily nebo proti nim nic nedělaly.

9. Protestovali jsme za pracovní místa, průmysl a veřejné služby

Odborový odpor proti vládní politice netvořily jen centrální akce ČMKOS. Členské svazy organizovaly vlastní stávky, demonstrace a stávkové pohotovosti.

Dne 22. února 2024 se před Liberty Ostrava konal protestní mítink za zachování výroby oceli a pracovních míst. Odbory požadovaly obnovení výroby a aktivnější postup vlády vůči krizi strategického průmyslového podniku. Krize Liberty přitom dopadala také na další firmy a zaměstnance v regionu.

Dne 29. května 2024 vstoupili do jednodenní stávky zaměstnanci soudů. Požadovali zvýšení platů a systémovou změnu svého odměňování.

Školské odbory uskutečnily 27. listopadu 2023 celodenní stávku proti plánovaným škrtům a nedostatečnému financování školství. Tisíce lékařů v témže roce vypověděly dobrovolnou přesčasovou práci a spolu se zdravotnickými odbory požadovaly změny odměňování, pracovních podmínek a pravidel přesčasové práce.

Odborové protesty tedy neprobíhaly jen na úrovni konfederace. Odehrávaly se přímo v jednotlivých odvětvích, profesích a regionech.

10. Předkládali jsme vlastní řešení

Odbory nekritizovaly vládu jen z pohodlí sociálních sítí. Připravovaly ekonomické analýzy, stanoviska ke státnímu rozpočtu, legislativní připomínky a vlastní alternativy v oblasti veřejných financí, mezd, důchodů, energetiky nebo pracovního práva.

ČMKOS například představila vlastní návrhy na ozdravení veřejných financí a společně se zaměstnavateli připravila devět pozměňovacích návrhů ke konsolidačnímu balíčku.

Když existoval prostor k dohodě, odbory vyjednávaly. Když vláda jednání ignorovala nebo odmítala přijmout kompromis, následovaly petice, demonstrace, stávkové pohotovosti a stávky.

To je standardní práce svobodných odborů v demokratické společnosti.

Protestní účet Fialovy vlády

Aby nezapadlo to podstatné, připomeňme si hlavní protestní akce ještě jednou a chronologicky.

8. října 2022 – Demonstrace proti chudobě. Protest na Václavském náměstí proti zdražování, propadu reálných příjmů a nedostatečné reakci vlády

15. května až 31. října 2023 – Stávková pohotovost proti konsolidačnímu balíčku. Otevřený střet s vládou kvůli škrtům, daním, zaměstnaneckým benefitům a veřejným službám.

Červen 2023 – Čtyři regionální protestní akce proti konsolidačnímu balíčku. Protesty se uskutečnily ve Strakonicích, Ostravě, Zlíně a Praze.

27. listopadu 2023 – Den protestů Za lepší budoucnost České republiky. Celostátní protestní akce, stávky, shromáždění a pochod z náměstí Jana Palacha na Malostranské náměstí.

22. února 2024 – Protestní mítink před Liberty Ostrava. Akce za zachování výroby oceli a pracovních míst.

29. května 2024 – Stávka zaměstnanců soudů. Jednodenní stávka za zvýšení platů a změnu systému odměňování nesoudcovských zaměstnanců.

24. července 2024 – Stávková pohotovost kvůli platům. Odborové svazy veřejných služeb a správy vyhlásily časově neomezenou stávkovou pohotovost. Po téměř devíti měsících vyjednávání následovala dohoda o zvýšení platových tarifů od ledna 2025.

3. února až 9. dubna 2025 – Stávková pohotovost proti výpovědi bez udání důvodu. Skončila poté, co návrh neprošel Poslaneckou sněmovnou ani Senátem.

Tohle opravdu není bilance organizace, která čtyři roky seděla potichu a čekala na výměnu vlády.

Ne všechno jsme vyhráli. Ale rozhodně jsme nemlčeli

Fialova vláda měla většinu v Poslanecké sněmovně a prosadila řadu opatření navzdory odporu odborů.

Prošel konsolidační balíček. Důchodový věk se postupně zvýší až na 67 let. Ve veřejných službách a správě se nepodařilo nahradit celý propad reálných platů. Zaměstnanci přišli o část benefitů a stát pokračoval ve škrtech.

To všechno jsou legitimní důvody ke kritice výsledků odborového působení. Bylo by ale absurdní z prohraných hlasování ve Sněmovně dovozovat, že odbory nic nedělaly.

Odbory nemají vlastní parlamentní většinu. Nemohou samy schvalovat zákony, měnit výsledky hlasování poslanců ani vydávat vládní nařízení.

Mohou vyjednávat, organizovat zaměstnance, mobilizovat veřejnost, protestovat a stávkovat. A přesně to za Fialovy vlády dělaly.

Vedle prohraných sporů jsou tu navíc měřitelné výsledky: výpověď bez udání důvodu se nestala součástí zákoníku práce, zvýšila se část platových tarifů a tisíce kolektivních smluv přinesly zaměstnancům vyšší mzdy, více dovolené, kratší pracovní dobu, příspěvky a větší jistotu.

Odbory nejsou opraváři špatných politických rozhodnutí

Je nutné dodat ještě jednu podstatnou věc. O politickém směřování České republiky rozhodují ve volbách občané.

Odbory následně často čelí špatným návrhům, které už mají za sebou vládní a parlamentní většinu, a tedy plnou sílu politické moci.

Mohou upozorňovat, vyjednávat, organizovat protesty, vyhlašovat stávkové pohotovosti a v krajním případě stávkovat. Nemohou ale nahrazovat rozhodnutí voličů ani samy přehlasovat vládu a Poslaneckou sněmovnu.

Také proto by měl každý člověk – a odborář obzvlášť – průběžně sledovat, jak se politici chovají nejen před volbami, ale především po nich. Jak hlasují o pracovním právu, platech, mzdách, důchodech, veřejných službách a životní úrovni zaměstnanců.

A podle toho se při dalších volbách rozhodnout, zda jim znovu svěří svůj hlas.

Odbory nejsou opravárenská služba pro špatná politická rozhodnutí. Mohou jejich následky mírnit a mohou se proti nim postavit, nemohou však volit místo občanů.

Jejich úkolem je chránit zaměstnance a jejich rodiny. Odpovědnost za politické směřování země ale nesou také ti, kteří politikům dávají moc.

Odbory nejsou opozicí proti jednomu premiérovi

ČMKOS není politická strana. Jejím úkolem není automaticky podporovat jednu vládu a automaticky nenávidět druhou. Odbory hodnotí každou vládu podle toho, co její politika znamená pro zaměstnance, jejich rodiny, mzdy, pracovní podmínky, důchody a veřejné služby. Když vláda přijme dobré opatření, mohou ho odbory podpořit. Když oslabuje pracovní práva, snižuje životní úroveň nebo přenáší náklady svých rozhodnutí na pracující, odbory se jí postaví.

Platilo to za vlády Petra Fialy. Platilo to za vlád před ní. A bude to platit za každé další vlády, včetně té současné.

Takže až se někdo příště odborů zeptá: „A co jste dělali za Fialy?“, odpověď je jednoduchá:

Demonstrovali jsme. Stávkovali jsme. Vyhlašovali jsme stávkové pohotovosti. Bojovali jsme proti škrtům, zvyšování důchodového věku a oslabování zaměstnanců. Vyjednávali jsme vyšší platy ve veřejném sektoru a lepší mzdy a pracovní podmínky přímo v podnicích.

Dělali jsme přesně to, co děláme dnes: hájili jsme zaměstnance.

Autor, zdroj, logo: ČMKOS