Odborový svaz PHGN

Světová zdravotnická organizace (WHO) chápe syndrom vyhoření jako důsledek chronického stresu na pracovišti, který nebyl úspěšně zvládnut a charakterizuje jej třemi dimenzemi: pocity vyčerpání nebo vyčerpání; zvýšený duševní odstup od práce nebo pocity negativismu či cynismu související s prací a snížená profesní efektivita. Přestože je zřejmá souvislost tohoto syndromu s prací, není v ČR dosud syndrom vyhoření uveden na seznamu nemocí z povolání. Proto byla vytvořena pracovní skupina pod vedením NIKEZ (Národní institut pro kvalitu a excelenci ve zdravotnictví).

NIKEZ pracuje jako metodické centrum pod Ministerstvem zdravotnictví ČR, jehož cílem je zvyšovat kvalitu, bezpečnost a dostupnost zdravotní péče. Funguje na principech medicíny založené na důkazech, vytváří doporučené postupy, sleduje indikátory kvality a spolupracuje s mezinárodními experty. Pro tvorbu operativních doporučení u syndromu vyhoření byly stanoveny tyto základní otázky:

• Jaké doporučené postupy je možné dohledat k problematice syndromu vyhoření jako nemoci z povolání?
• Které evropské země mají legislativně ukotvený syndrom vyhoření jako nemoc z povolání?

Bylo provedeno vyhledávání doporučených postupů a vyhledávání legislativy syndromu vyhoření jako nemoci z povolání v evropských zemích. Po vyhledání všech existujících doporučených postupů lze říci, že neexistuje v současné době relevantní doporučený postup, který by zohledňoval komplexní management syndromu vyhoření jako nemoci z povolání. Jako relevantní mohou být využita tato doporučení:

• Guidelines on mental health at work (WHO) zabývající se prevencí vzniku duševních poruch na pracovišti a následně návratem do práce po nepřítomnosti spojené s duševním onemocněním.

• Clinical guideline for the diagnosis and management of work-related mental health conditions in general practice (Australská královská akademie praktických lékařů - RACGP) zabývající se posouzením a diagnostikou duševního stavu souvisejícího s prací a zvládáním duševních potíží spojených s prací.

Mezi evropské země, které mají legislativně ukotvený syndrom vyhoření jako nemoc z povolání, patří Lotyšsko, Nizozemí a Francie, ovšem ve všech těchto zemích se jedná o posuzování na individuální úrovni, nejsou stanovena jednotná kritéria hodnocení. Švédsko a Dánsko uvádějí syndrom vyhoření jako nemoc z povolání pod upraveným názvem či jako součást jiné psychické poruchy.

V rámci komunikace s evropskými zeměmi byly získány informace z Finska, že realizují výzkum zaměřený na různé postupy týkající se diagnostiky, léčby a rehabilitace pracovního vyhoření v evropských zemích. Na základě domluvy nám byl jejich závěrečný dokument poskytnut v říjnu 2024. Vzhledem k tomu, že se jedná o nejkomplexnější aktuální přehled problematiky a jejího managementu v rámci Evropy, bylo s odborným panelem odsouhlaseno, že bude použit jako zdrojový dokument k návrhu NIKEZ operativních doporučení.

V roce 2025 byl dokončen a zveřejněn set operativních doporučení Syndrom vyhoření a zaměstnání:

• vymezení jednotné terminologie;
• ukotvení a jednotné používání kódu Z 73.0 (resp. QD85) jako doplňkové diagnózy;
• vypracování nástrojů a postupů na podporu návratu zaměstnance do pracovního procesu;
• vzdělávání zdravotnických pracovníků;
• rozvoj postupů pracovnělékařských služeb týkajících se osvěty na pracovištích;
• zavedení výuky o rozpoznávání na různých stupních vzdělávání ještě před vstupem do pracovního života;
• rozšíření vzdělávání učitelů.

Kompletní přehled je k dispozici na webu NIKEZ.

Přestože nedošlo k přípravě materiálu, který by umožňoval hodnocení a posuzování syndromu vyhoření jako nemoci z povolání v ČR, vnímáme tvorbu operativních doporučení jako důležitý krok k podpoře duševního zdraví v souvislosti s prací. Doporučené postupy poskytují odborníkům oporu ve stanovení diagnózy, při rozhodování o vhodných podpůrných opatřeních, a také v oblasti komunikace se zaměstnavateli. Standardizace zároveň umožní sledování výsledků a vytváření zpětné vazby o účinnosti zvolených přístupů.

Závěrem můžeme konstatovat, že syndrom vyhoření jako důsledek chronického stresu na pracovišti se vyskytuje i v České republice. Stále není možné jej posuzovat a hodnotit jako nemoc z povolání, přesto nám sada operativních doporučení vytvořená pod vedením NIKEZ významně usnadňuje cestu k podpoře duševního zdraví na pracovišti, nastavení vhodných podpůrných opatření a doporučení pro celý systém od vzdělávání, přes zdravotnické specialisty až po zaměstnavatele a zaměstnance.

Podpořeno MZ ČR - RVO (Státní zdravotní ústav - SZÚ, IČ 75010330).

ilustrační foto (Pixabay)

Autor: Vladimíra Lipšová

Zdroj: bozpinfo.cz